Co bychom o Ukrajině napsali? Mnoho lidí už tam bylo, mnoho
lidí má o této zemi svůj vlastní obrázek, někteří tam nebyli nikdy a mají vůči
ní většinou negativní předsudky.
Náš dojem je rozhodně pozitivní. Nepopíráme, že Ukrajina je
hodně jiná, než naše země, nicméně má také spousty věcí, v nichž je naší
republice hodně podobná a mnoho věcí, v nichž nás také daleko předčí.
Spousta cestovatelů bere Ukrajinu jako takovou raritu nedaleko od Čech, ale
s takovým záměrem jsme my do této republiky nejeli.
Pokud si budete všímat pozorně a bude také zdravě
sebekritičtí k vlastní domovině, určitě Vám neunikne podobnost
s českým venkovem. Setkal jsem se s několika lidmi, které na Ukrajině
pohoršovala drtivá absence klasických WC, kanalizace, vodovodní sítě…Ale je
v každé české vesnici zavedena voda, kanalizace, plyn? Pokud bych si
vzpomněl na mnohé vesnice v jižních Čechách, kde máme chalupu, musel bych
shledat, že jsou na tom ukrajinské vísky podobně.
Mnoho lidí Ukrajinu negativně odsuzuje, aniž by tam vůbec
kdy byli. Především kvůli toho, co se o občanech Ukrjainy dozvídají z médií. Naopak lidé na Ukrajině jsou velmi, velmi pohostinní (jak se dočtete v našem
cestopisu, nás například odvezl jeden kluk úplně zadarmo nahoru na Sinevirské
jezero jen proto, abychom nemuseli čekat na autobus, každou chvíli nás někdo
pozval na pivko, s jedním známým šel ukrajinský venkovan 2 km přes celou
vesnici jen proto, aby mu ukázal cestu a aby náhodou nezabloudil…). To jsou
ušlechtilé vlastnosti, které českým lidem mnohdy chybí.
Mezi cestovateli, kteří na Ukrajině byli, panuje
přesvědčení, že je tam, konkrétně v Zakarpatské oblasti, nepředstavitelná
bída. Z vlastní zkušenosti můžeme říci, že to není tak úplně pravda. Přímo
ze Zakarpatí jezdí více než 70% místních obyvatel pracovat do Čech a domů si
tak vozí nemalé peníze jak na místní, tak možná i na naše poměry. Nikdo tam
neumírá hlady a žebráků je tam zhruba stejně jako v našich velkých
městech. Samozřejmě, pokud se couráte s krosnou na zádech jen po Karpatech
a tam vidíte horské kuče lidí, kteří nikdy nebyli dále než ve svém okresním
městě, vnucuje to myšlenku o bídě, ale stejná situace je i například v beskydských
kopcích. Je třeba sejít dolů do vesnic a měst a bavit se s lidmi o jejich
životě. Kde ale opravdu chybí peníze, je veřejný sektor (například my jsme
četli zprávu v místních novinách, že v Mukačevu nejsou peníze na
benzín pro sanitní vozy (!), které jsou svým technickým stavem stejně dávno po
smrti ).
Skutečným problémem na Ukrajině je ale korupce. Podplácí se
prostě všude. Když chcete do země přijet, když z ní chcete odjet. Když
chcete poslat syna studovat. Když chcete nějaké dokumenty na úřadě. Když
potřebujete rychle ošetřit v nemocnici. Když překročíte rychlost a nechcete
vysokou pokutu. To je opravdový problém, o kterém všichni ví, ale nikdo ho
vesměs neřeší.
O nějakém výjezdu na Ukrajinu jsme začali uvažovat již v
únoru, kdy organizátor celého výjezdu Lukáš dostal několik pozvánek od svých
ukrajinských podřízených v práci, kde dělá stavbyvedoucího. Mimo jiné, Ukrajinci žijící v Čechách jsou vždy velice
potěšeni, když se zmíníte o tom, že byste se chtěli do jejich domoviny podívat.
Ukrajina není zrovna na první pohled přitažlivou turistickou destinací, tím
lépe však pro všechny, co se tam vydají, jelikož si místní podnikatelé ještě
nezvykli "odrbávat" turisty (i když pár případů jsme také zaznamenali
- viz deník).Vážně jsme však začali o výjezdu hovořit někdy v červnu, to
jsme také dostali oficiální pozvání od Voloďi, to je sympatický Ukrajinec,
který již deset let pracuje v ČR (a jde to poznat na jeho znalostech češtiny -
perfektně rozumí a mluví). Odjezd se však několikrát odkládal, především kvůli
Lukášovým záležitostem v práci, kde se zrovna dokončovala stavba, a tak bylo
kolem všeho spoustu lítání a vyřizování.
Nicméně vše dopadlo tak, že 26.07.2007 jsme měli odjíždět. Jako
dopravu jsme zvolili neoficiální ukrajinskou minibusovou linku zajišťovanou
dvěma dodávkovými mercedesy s vozíkem.
Je sice poměrně dražší (60 USD / os.), ale spolehlivě a
rychle se dostanete přes všechny hranice, nemusíte mít žádné vedlejší výdaje na
úplatky a ukrajinští celníci vás nikde neprohledávají. Tento způsob dopravy nám
domluvil Voloďa, majitelem minibusů je totiž kluk z vedlejší ukrajinské vísky,
se kterým už jezdí do Prahy několik let. Každopádně tento způsob dopravy vřele
doporučujeme všem, kteří by se chtěli na Ukrajinu vydat poprvé a nechtějí
riskovat čas a peníze, dokud si všechno neosahají.
Dny před odjezdem jsem trávil na internetu zjišťováním
informací o této zemi od lidí, kteří tam již byli (a zpětně mohu říct, že
spousty informací na různých stránkách o cestování po Zakarpatské Ukrajině jsou
solidně zkreslené a zavádějící - většinou tyto stránky píší lidé, kteří s
půltunovými krosnami neklesnou při svém cestování pod 800 m.n.m, vůbec
nenavštíví větší město a pak produkují žabí úsudky.).
Žádné komentáře:
Okomentovat